jo

Ženská může být samostatná, schopná se uživit, semtam zvládnout i některé ty "chlapské" práce a být pořád něžná ženská, které klidně ty dveře můžete podržet. Fakt v tom není žádný rozpor. Stejně jako v chlapovi, který dělá některé domácí práce, přebaluje, koupe děti a přitom nosí domů peníze, taky tím není o nic míň chlapem.

Mimochodem neviděla bych jako podmínku mužské galantnosti to, že to musí být nějaká bezbranná něžná víla zcela závislá na svém muži  Problém je, že té galantnosti obecně mezi muži moc není.

clanek jsem moc

nepochopila. co se tim autor snazi rici?

Re: clanek jsem moc

A čemu nerozumíš, motýlku? Autor mluví o mužích, kteří už splnili všechna přání žen, aby následně zjistili, že jsou dámy stále nespokojené. Mluví o mužích, kteří už dávno nejsou v rovnoprávném postavení, do čehož je natlačily ženy, které jim to dnes vyčítají.

Pravda, zatím to tak nefunguje všude, ale je to problém mnoha žen, které raději nemají manžela, nýbrž si vystačí jen s partnerem - a ještě si to pochvalují. Zatím, milý motýlku, zatím

zeny....

nemusi umet nic. Kazda sedi na zlatem dole.

Re: zeny....

Prickrí, tentokrát jsi to vyhmátla naprosto pregnantně. Za to máš ode mě tentokrát . Ale počítej s tím, že Tě babizny za tuhle prozrazenou pravdu ukamenují

Opět jedna z citací

tady z blogu: Ženy jsou emancipované, nicméně se stále dožadují úslužnosti mužů.

Re: Opět jedna z citací

To se nějak vylučuje?

Já si ve své univerzálnosti hovím.

Necítím se ani nespokojený ani nenaplněný. Naopak, zvyšuje to můj pocit svobody.

Moje partnerka je na mně zcela finančně nezávislá. Nic jí to neubírá na něžnosti a ženskosti. Má vlastní kariéru, konto, auťák......nemá tedy žádný zástupný důvod se mnou být než ten, který je založen na citovém vztahu. Neutíká se ke mně vyplakat pokaždé, když ji svět ublíží, ale když přijde, vím, že je to vážné a pak "funguji" jenom pro ni.

Nedávno ji vulgárně urazil jeden cholerik na parkovišti. Zeptal jsem se jí, že stačí slovo a pověsím si jeho hlavu nad krb. Řekla: "Dnes ne, dejmu milost, mně stačí, že vím, že bys to byl pro mě schopný udělat."

Re: Já si ve své univerzálnosti hovím.

Pěkné, pěkné, jen mi tu schází jedna dost základní informace: finančně jedete každý za své nebo pěkně společně? A uneslo by její ego, kdybys vydělával míň, jak ona?

kdy to bylo?

Kdy žily ty jemné a něžné ženy? Bylo to v pravěku, ve třicetileté válce, za viktoriánů, když dělaly v dolech a namáčely sirky do fosforu, bylo to na statcích, kde dřely jak koně?

Jestli vy nečtete moc dívčích románků.

Re: kdy to bylo?

kdy to bylo?

A ve které době existovaly ty něžné a citlivé ženy? V pravěku? Za třicetileté války? Za viktoriánů, kdy chudé ženské namáčely sirky do fosforu? Byly na venkově, kde makaly na poli?

Člověče, jestli vy nečtene moc dívčích románků :)))

Re: kdy to bylo?

.

K otázce říkám :

Ano, ženy by si měly umět vydělat. Je to praktičtější (i když ne vždy možné). Není dobré být závislým, mohou z toho vznikat nesmyslná omezení, v rukách slabocha je to často zbraň, jak závislost na partnerovi (partnerce) posílit .

něco jiného

Myslím, že jde v tomto případě o něco jiného než ztrátu identity - tedy té, o které mluvíte v první části textu. Taková se totiž nedá řešit přeoperováním ani hormony, takovou totiž vyřešit nemůžeme my, ale čas postupně... několik příštích generací... a to ještě možná... protože hlavní otázka je, jestli řešení existuje... dnes nemusíme pečovat o ohně a lovit mamuty, můžeme dělat cokoliv (a klidně i oheň nebo mamuty) a logicky se na to nabalí i další záležitosti....

Identita není volba

Obávám se, že hlavní problém vašeho textu je v tom, že předpokládáte že identita je něco, co si člověk rozhodne a realizuje.

Můžete se sice ráno probudit a říci si: ode dneška budu silným mužem, ale to je tak asi všecko, silným mužem se tím nestanete.