- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Na článku stojí za zamyšlení zejména poslední myšlenka: "Nemyslím si, že by jakýkoliv způsob péče měl být upřednostňován a to ani výlučná péče jednoho z rodičů."
U nás je bohužel stále automaticky upřednostňováno to, že dítě více méně ztratí jednoho z rodičů, tedy výlučná péče pouze toho druhého. Přitom nejméně poškozující dítě je, pokud mu oba rodiče zůstanou zachováni, i když spolu nebydlí. Proto nejen že by neměla být upřednostňována péče výlučná, ale naopak střídavá.
Nesouhlasím se zvýšenou náročností střídavé péče na komunikaci. Tento předsudek pochází z dob, kdy rodič nemající dítě v péče na starost o něj zcela rezignoval. Pokud ovšem oba rodiče mají o dítě zájem, i při výlučné péči platí ustanovení zákona o rodině, podle něhož záležitosti dítěte vždy řeší OBA rodiče. Takže například přihlásit dítě do školy může i rodič, který dítě v péči nemá...
Jinak na poctivost našich soudů a znalců v této oblasti skutečně neradno se spoléhat...
"Střídavá péče často znamená, že omezíte svá práva ve prospěch dítěte". To neplatí jen u střídavé... to platí i u společné v rámci fungující rodiny. Myslící člověk omezuje svá práva ve prospěch dítěte snad automaticky.
Mimochodem, i ta myšlenka na konci.Tedy že " aby si ho všichni zúčastnění vyzkoušeli, a po určité době funkční praxe ho teprve dávali ke schválení úřadům."
Asi by bylo dost neštastné, kdyby druhý rodič měl napřed v ruce lejstro od soudu o střídavé péči, a teprve pak řešil otázku kde u něj bude dítě bydlet, jaké prostředí (co si tam má nakoupit, co si bude vozit sem a tam)...jak bude od něj dojíždět do školy, a na další aktivity, kdo se o něj bude starat když ten rodič bude třeba v práci, atd atd...
Protože 92 % dětí je po rozvodu svěřováno do péče matky a otci je přiznán kontakt s dítětem obvykle jen na pár hodin v čtrnáctidenním cyklu, je nepochybné, že dosavadní právní úprava je neudržitelná a soudy, které takto paušálně svěřují děti po rozvodu jen matkám, musí být donuceni změnou zákona ke změně svého rozhodování.
Kdyby ten poměr byl třeba 60:40, žádné diskuse o přednostním nařízování střídavé péče by se vůbec nevedly. Možná že i poměr 70:30 by byl ještě únosný. Ale jestliže je 92 % svěřeno matkám, 6 % otcům, 2% babičkám a 2 % mají střídavou péči, je nezbytný radikální legislativní zásah.